Penzijní připojištění vs. doplňkové penzijní spoření

Penzijní připojištění vs. doplňkové penzijní spoření:
Proč většina lidí netuší, kam si vlastně spoří na důchod

„Mám penzijko, tak jsem v pohodě.“ Tuhle větu slýchám často. Jenže když se zeptám, jaké penzijko to vlastně je, většina lidí odpovědět neumí. Přitom rozdíl mezi penzijním připojištěním (PP) a doplňkovým penzijním spořením (DPS) je zásadní. Ne v detailech, ale v tom, jestli vám ty peníze jednou v důchodu skutečně pomůžou, nebo jen vytvoří pocit falešného klidu.

Na první pohled vypadají oba produkty podobně. Stát na ně přispívá, peníze jsou určené na důchod a jde o dlouhodobé spoření. Ve skutečnosti ale jde o dva úplně odlišné světy. Penzijní připojištění je konzervativní produkt minulosti, zatímco doplňkové penzijní spoření je investiční nástroj, který dává šanci na reálný růst.

Penzijní připojištění bylo možné sjednat nejpozději do konce roku 2012. Od té doby je uzavřené a všechny smlouvy běží v takzvaných transformovaných fondech. Jejich hlavním lákadlem je garance nezáporného zhodnocení. To znamená, že o nominální částku nepřijdete. Problém je v tom, že inflace peníze dlouhodobě znehodnocuje, takže reálný výnos bývá velmi nízký a často dokonce záporný. PP dnes funguje spíš jako bezpečné parkování peněz než jako nástroj pro budování důchodu.

Doplňkové penzijní spoření funguje od roku 2013 a je otevřené dodnes. Na rozdíl od PP umožňuje skutečné investování prostřednictvím účastnických fondů. Klient si může zvolit konzervativní, vyváženou nebo dynamickou strategii a v průběhu let ji měnit podle věku a životní situace. DPS sice nemá garanci, ale nabízí výrazně vyšší dlouhodobý potenciál výnosu. Právě to je klíčový rozdíl.

Zatímco PP nabízí minimální kolísání a velmi nízký výnos, DPS počítá s výkyvy, které se ale při dlouhém horizontu vyrovnávají časem. Státní příspěvek i daňové odpočty jsou u obou produktů stejné, rozdíl je čistě v tom, jak s penězi pracují. PP je vhodné jen pro úzkou skupinu lidí, typicky pro ty, kteří jsou krátce před důchodem, mají velmi krátký časový horizont nebo psychicky nezvládají kolísání hodnoty. DPS naopak dává smysl pro většinu pracujících, zejména pro mladší a střední generaci.

Rozdíl je nejlépe vidět na výnosech. U penzijního připojištění se průměrné zhodnocení za posledních deset let pohybuje zhruba kolem 1 až 2 % ročně. To znamená, že za deset let dosáhne nominální zhodnocení přibližně 10 až 20 %, ale po započtení inflace často dochází ke ztrátě kupní síly. U doplňkového penzijního spoření s dynamickou strategií se dlouhodobý průměr pohybuje přibližně mezi 6 a 8 % ročně. Za deset let to znamená celkové zhodnocení zhruba 60 až 90 %, a to i po odečtení inflace zůstává reálný výnos kladný.

Pro lepší představu si vezměme jednoduchý příklad. Pokud si člověk odkládá 1 000 Kč měsíčně po dobu deseti let, celkem vloží 120 000 Kč. U penzijního připojištění se konečná hodnota pohybuje zhruba kolem 135 000 Kč. U doplňkového penzijního spoření s dynamickou strategií se stejná částka může dostat přibližně na 195 000 Kč. Rozdíl je kolem 60 000 Kč, a to bez započtení státního příspěvku a daňových úlev, které jsou u obou produktů stejné.

Jednou z nejčastějších chyb je přesvědčení, že staré penzijko samo o sobě problém vyřeší. Nevyřeší. Často jen vytváří pocit jistoty, ale reálný výsledek bývá slabý. Právě proto dnes dává smysl minimálně zvážit převod z PP do DPS, případně kombinaci obou řešení, a hlavně řešit strategii, ne jen výši příspěvku.

Shrnuto jednoduše: penzijní připojištění chrání minulost, doplňkové penzijní spoření dává šanci na budoucnost. Rozdíl není v názvu produktu, ale v tom, kolik si za ty peníze jednou skutečně koupíte.